Nejsem homeopatka, mou profesí jsou knihy a filmy, ale homepatii studuju, miluju a praktikuju více než patnáct let. Kromě filmů, knih a homeopatie také miluju zvířata, hlavně psy a kočky. Celý život se za mnou táhnou opuštění psi. Nevím, zda je to tím, že mé oblečení a boty jsou plné zajímavých pachů, nebo tím, že jsem několikrát měla lék Lac-caninum, který je mi velmi blízký a ti psi to na mě vidí. Několikrát se mi stalo, když jsem šla se svou psí smečkou, že se pes jdoucí proti nám odpojil od svého pána a přidal na naši stranu.
Protože mám celý život zvířata z ulice, z ůtulků a nejnověji také od vás z karanténních stanic, neznám jejich původ, ani věk. Léčím je homepatií proto, že je to nejjednodušší a nejlevnější léčba.
Když jsem žila v jednom domě se šavgrovou a obě naše feny začaly trpět falešnou březostí, chodila švagrová s pejskem denodenně celý týden k veterináři na injekce. Vůbec to ale nezabíralo. Moje fenka dostala jednorázovou dávku Pulsatilly 200 CH a byl klid.
Jiné fence jsem se pokoušela vyléčit zánět spojivek alopatickým lékem od veterinářky. Moc to nezabíralo a brzy se zánět vrátil. Dala jsem jí dvakrát Argentum nitricum od NHL a zánět zmizel.
Ne vždy všechno probíhalo tak snadno. Dvakrát jsem se pokoušela léčit koťata, která byla nalezená mezi volně žijícími kočkami a byla ve velmi špatném stavu. Ani v jednom případě se kotě nepodařilo zachránit.
Domnívám se, pokud jde o extrémně špatně živená zvířata z kolonií promořených chorobami, jde léčit poměrně těžko. Může to být ale i mou neschopností.
Největší úspěch jsem ale zažila s naším kocourem, který trpěl epileptickými záchvaty. Záchvaty byly velmi silné, kocour stále více chřadnul, nebyl už ani schopný vyskočit na židli. Konzultovala jsem jeho stav se třemi veterinárními lékaři a všichni tři doporučili eutanazii s tím, že podobné stavy jsou u koček neléčitelné.
Snažila jsem se kocoura pozorovat, abych zjistila, po čem se jeho stav zhoršuje a náhodou jsem si všimla, že kocourek, který už téměř nejedl, se připlížil k misce, napil se vody a dostal záchvat. Běžela jsem se podívat do repertoria, vložila zvířátku do tlamičky Belladonu a kocour se pomalu začal narovnávat, předvedl krásný kočičí hřbet a jak do něj vjel znovu život, rozeběhl se – a skočil na linku! Přestože na linku nesměl, byla jsem radostí bez sebe. Nevím už přesně, jakou potenci jsem mu dala, ale bezpečně si pamatuju, že to byla jen jedna dávka! Zázrak minimální dávky. Kocour žil ještě několik let a žádný záchvat už nikdy neměl.
Monika Le Fay, spisovatelka a režisérka
Autor foto: Tomáš Řehák
